Článek z Bildu jako důkaz podvodu?

Hudebník Daniel Landa sdílel na sociální síti Facebook ústřižek z německého bulvárního deníku Bild, který psal o údajném podvodu v německých nemocnicích. „Hororová čísla lůžek na intenzivních stanicích falšována. Aby se kasírovalo víc peněz daňových poplatníků: podlá hra s našim strachem. Byl tento brutální lockdown vůbec nutný? Co věděli Merkelová a Spahn (ministr zdravotnictvi)?“ ptá se Bild na titulní straně.

Naše hodnocení: zavádějící

Podrobnosti: Když si pročteme seriózní tisk, celá kauza je postavena na jednom dopisu z ledna z Institutu Roberta Kocha (RKI) adresovaný spolkovému ministerstvu zdravotnictví, ve kterém se píše, že některé nemocnice někdy uváděly méně volných lůžek intenzivní péče, než tomu bylo ve skutečnosti. Mělo jim jít o jakousi prémii.

Jenže. Spolkové ministerstvo zdravotnictví přiznává existenci dopisu, ale dodává, že dopis neobsahoval žádné analýzy ani jiné důležité údaje. Ministerstvo jasně prohlásilo, že neexistují věrohodné důkazy o tom, že „informace o využití kapacit intenzivní péče byly uměle navyšovány“. Je pravdou, že i koaliční politici trvají na vyšetření kauzy. Proti nařčením se však ohradila Německá asociace nemocnic, která upozorňuje, že neexistují konkrétní čísla.

Článek Bildu tedy rozhodně není důkazem podvodu. Kauza se teprve vyšetřuje. V České republice byla čísla mnohdy naopak podhodnocena. Hospitalizovaný pacient s covidem-19 byl podle algoritmu ministerstva zdravotnictví po deseti dnech přeložen na standardní oddělení jako negativní, pokud poslední tři dny neměl příznaky. Ve statistikách se tak dál neobjevoval, přestože v nemocnici mnohdy zůstával několik týdnů až měsíců. Podle Všeobecné fakultní nemocnice v Praze je to případ asi 26 procent pacientů. Po dvaceti dnech se připočetl mezi vyléčené, i když se v zatížení nemocnice nezměnilo nic.

Známo je, že bulvární noviny se často uchylují k šokujícím titulkům, aby si následně kupující noviny zakoupil. Jde v podstatě o metodu, na základě které pak vznikl clikbait. Clickbait je většinou poutavý titulek, který nutí čtenáře na něj kliknout. Může se jednat o titulek, který má pouze lidi nalákat a po prokliknutí se sice návštěvník většinou nic, co bylo slíbené v titulku, nedozví, nicméně zvýšil návštěvnost webu, a to i v případě, že web ihned opustil. V takovém případě podvedení uživatelé většinou odcházejí s negativní emocí pryč a nechtějí se vracet. Může jít ale i o titulek, který poutá na něco, co se na webu v článku návštěvník dozví. Úspěch clickbaitu tkví v lidské zvědavosti, řadíme ho mezi dezinformace s ekonomickou motivací.

Jan Cemper

Jan Cemper

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuje za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.