Na tom je podstatné hlavně jedno: mise Artemis II se skutečně uskutečnila. Česká televize o startu informovala už 1. dubna a NASA následně zveřejňovala průběžné informace o letu i návratu. Orion s posádkou se 10. dubna 2026 vrátil na Zemi a přistál do Tichého oceánu u San Diega. NASA současně zveřejnila záběry ze splashdownu i záchranné operace. Posádku tvořili Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Koch a Jeremy Hansen z Kanadské kosmické agentury.

Dezinformátoři přitom pracovali s typickým mechanismem dnešní doby: vzali vizuálně působivý, ale falešný obsah vytvořený umělou inteligencí a vydávali ho za „zákulisní uniklé záběry“. AFP popsala případ virálního videa, na němž se měly objevovat grafické anomálie dokazující údajné studiové kulisy. Ve skutečnosti podle digitálního forenzního experta šlo o chybu televizního překryvu grafiky v přenášeném signálu. Jinými slovy: nešlo o průlomový důkaz podvodu, ale o technický artefakt, který byl následně vytržen z kontextu a přetaven do konspirace.

Ještě výmluvnější je samotný obsah těchto „důkazů“. U AI generovaných obrázků a videí se opakují stejné chyby jako u jiných podvrhů: deformované detaily, nečitelné nápisy, nelogická perspektiva, podivné ruce, chybějící nebo nesmyslné prvky ve scéně. Přesně to se stalo i zde. Konspirace tak nestojí na reálném rozporu v datech nebo technických parametrech mise, ale na vizuálním dojmu, který má u diváka vyvolat podezření. To je dnes častý postup: místo důkazu stačí „obraz“, který vypadá podezřele, a publikum si zbytek domyslí samo.

Tyto narativy navíc navazují na půl století starou legendu, že NASA zfalšovala i přistání Apolla na Měsíci. Jenže i tam existují dlouhodobě ověřitelné důkazy: na Měsíci zůstaly retroreflektory, pomocí nichž vědci dodnes měří vzdálenost Země a Měsíce; lunární orbiter vyfotografoval místa přistání Apolla včetně sestupového stupně a stop astronautů; a z Apolla bylo na Zemi dopraveno 382 kilogramů měsíčních hornin a prachu, které studují laboratoře desítky let. Tvrzení, že „nikdo na Měsíci nikdy nebyl“, tak není odvážná otázka proti systému, ale dávno vyvrácená konspirační teorie.

Na příběhu kolem Artemis II je důležité ještě něco jiného. Umělá inteligence dnes výrazně zlevnila výrobu zdánlivě přesvědčivých „důkazů“. To, co dřív vyžadovalo zkušený trikový tým, dnes zvládne během chvíle i běžný uživatel generativních nástrojů. O to důležitější je dívat se nejen na to, co obrázek nebo video „naznačuje“, ale kdo ho zveřejnil, zda odpovídá známým faktům a zda jej potvrzují důvěryhodné zdroje. V případě Artemis II se ukazuje pravý opak: reálnou misi potvrzují oficiální přenosy, průběžné aktualizace, fotografie i nezávislé mediální zpravodajství, zatímco „důkazy podvodu“ stojí na AI podvrzích a technických dezinterpretacích.

Závěr je tedy poměrně jasný. Ano, podobný nesmysl se v nějaké míře šíří i v českém prostoru. Nejde ale o nic, co by odhalovalo podvod NASA. Jde o další recyklaci staré měsíční konspirace, tentokrát posílenou umělou inteligencí a snahou vydávat vizuální podvrhy za autentické zákulisní záběry. A právě proto je dobré podobné příspěvky nešířit dál jen proto, že „vypadají zajímavě“. Vypadají totiž přesně tak, jak mají: dostatečně podezřele, aby vyvolaly emoci, ale ne dost věrohodně, aby obstály při ověření.

Norská strana tato tvrzení odmítla. Mluvčí norského Společného velitelství Brynjar Stordal uvedl, že Norsko necvičí ukrajinské síly k útokům na ruská plavidla v Norském ani Barentsově moři. Potvrdil sice, že Norsko Ukrajinu vojensky podporuje a podílí se na výcviku ukrajinských vojáků, ale ne v podobě, jakou popisuje ruská propaganda.

Celé tvrzení navíc zapadá do širšího rámce ruských informačních operací. Moskva dlouhodobě vykresluje Ukrajinu jako „teroristický stát“ a snaží se zároveň zpochybňovat země, které jí pomáhají. Podobná obvinění často přicházejí bez důkazů, ale mají vyvolat dojem, že za eskalaci nenese odpovědnost Rusko, nýbrž západní spojenci Kyjeva.

Časování celé zprávy také není náhodné. Objevila se ve chvíli, kdy Británie a Norsko oznámily společnou operaci zaměřenou na sledování ruských ponorek a ochranu kritické podmořské infrastruktury v severním Atlantiku. Jinými slovy: ruské státní médium přišlo s protiobviněním právě v době, kdy západní státy veřejně upozorňovaly na ruskou aktivitu v této oblasti.

Je pravda, že kolonoskopie není úplně bezrizikové vyšetření. Jako u jiných invazivních výkonů mohou vzácně nastat komplikace, zejména krvácení nebo perforace střeva. Jenže právě to je rozdíl mezi seriózní medicínou a dezinformací: medicína rizika přiznává, ale zasazuje je do skutečných čísel. Podle odborných přehledů a doporučení jsou závažné komplikace u screeningové kolonoskopie vzácné; přehled publikovaný v časopise World Journal of Gastroenterology uvádí perforaci u screeningových a dispenzárních kolonoskopií zhruba v rozmezí 0,010 až 0,067 procenta. ESGE i ASGE navíc dlouhodobě popisují kolonoskopii jako výkon s nízkým, byť nikoli nulovým rizikem závažných nežádoucích účinků.

Hlavní fakt ale zůstává: kolonoskopie neslouží jen k „hledání rakoviny“, ale často i k její prevenci. Při vyšetření lze odhalit a odstranit polypy, z nichž by se později mohl vyvinout zhoubný nádor. Právě tím se kolonoskopie odlišuje od řady jiných screeningů. Národní onkologické a screeningové instituce v Česku i zahraničí uvádějí, že včasný záchyt a odstranění přednádorových změn snižují výskyt i úmrtnost na kolorektální karcinom. České Národní screeningové centrum připomíná, že program screeningu kolorektálního karcinomu funguje od roku 2000 a je zaměřen právě na snížení incidence i mortality. Podle hodnocení programu v ČR dochází k setrvalému poklesu obou ukazatelů.

S kolonoskopií se přitom pojí i další dezinformace. Jedna z nejčastějších tvrdí, že když člověk nemá žádné potíže, screening nepotřebuje. To je nesmysl: screening je určen právě pro lidi bez příznaků. Kolorektální karcinom se v raných stádiích často nijak neprojevuje a může vyrůstat z polypů řadu let bez nápadných obtíží. Proto český screeningový program cílí na muže i ženy ve věku 45 až 74 let a nabízí buď test okultního krvácení do stolice, nebo screeningovou kolonoskopii. Jinými slovy: absence příznaků není argument proti screeningu, ale naopak důvod, proč má smysl.

Další manipulace staví na vytrženém zrnu pravdy: protože komplikace existují, celé vyšetření je prý „škodlivější než užitečné“. Jenže u screeningu se vždy porovnává poměr přínosů a rizik. A právě ten podle odborných institucí vychází jednoznačně ve prospěch vyšetření. WHO uvádí, že kolorektálnímu karcinomu lze předcházet zdravým životním stylem a časným záchytem, zatímco IARC shrnuje dostatek důkazů, že screening kolonoskopií snižuje incidenci i úmrtnost na tuto rakovinu. Z toho plyne jednoduchý závěr: tvrdit lidem bez důkazů, že po kolonoskopii „do 14 dnů zemřou“, není alternativní názor, ale hazard se zdravím veřejnosti.

U podobných zdravotnických hoaxů je dobré držet se jednoduchého pravidla: čím dramatičtější tvrzení, tím silnější musí být důkazy. V tomto případě chybějí. Naopak existují oficiální screeningové programy, doporučení odborných společností i dlouhodobá data z Česka a zahraničí, která ukazují, že kolonoskopie patří mezi důležité nástroje prevence a včasného záchytu. Opatrnost je na místě vždy, ale strach založený na nepravdách může lidi odradit od vyšetření, které jim může zachránit život.

Podobné nesmysly se přitom nešíří jen na Slovensku, ale dlouhodobě i v Česku, kde se čas od času objevují návody na pití takzvané „žluté vody“, MMS či dalších chemikálií prezentovaných jako zázračné léky. Ve skutečnosti ale nejde o léčbu, nýbrž o látky, které mohou člověka vážně poškodit, nebo dokonce zabít.

Demagog.sk shrnuje, že ve virálních videích žena s onkologickým onemocněním popisuje své zkušenosti s nitrožilním podáváním peroxidu vodíku a později i s pitím oxidu chloričitého (CDS). Tvrdí přitom, že tyto postupy mají ničit bakterie, viry i rakovinné buňky, protože ty údajně „nepřežijí v prostředí bohatém na kyslík“. Odkazuje také na známé pseudovědecké mýty spojené se jménem Otty Warburga a naznačuje, že hlavní příčinou rakoviny je nedostatek kyslíku v buňkách. Taková tvrzení ale podle dostupných vědeckých poznatků nemají oporu v medicíně založené na důkazech.

Peroxid vodíku je silně oxidační látka, která se běžně používá například k dezinfekci nebo v průmyslu, nikoli k léčbě vnitřních onemocnění. Jeho požití nebo nitrožilní podání může vyvolat velmi vážné komplikace, zejména plynové embolie, kdy se v cévách tvoří bubliny kyslíku, které mohou ucpat krevní oběh. Odborná literatura popisuje případy těžkých poleptání trávicího traktu, krvácení, zástavy dechu, infarktů i úmrtí. Demagog.sk připomíná i konkrétní odborně popsané případy, kdy lidé po takovém „alternativním“ postupu zemřeli nebo utrpěli život ohrožující následky. Současně neexistují důkazy, že by peroxid vodíku měl při léčbě rakoviny jakýkoli prokázaný přínos.

Podobně nebezpečný je i oxid chloričitý, známý také ve spojení s přípravky MMS nebo CDS. Jde o toxickou chemickou látku využívanou například při bělení nebo dezinfekci vody, nikoli o lék. Po požití může způsobit zvracení, bolesti břicha, průjmy, poruchy vnitřního prostředí organismu, poleptání sliznic i další závažné zdravotní komplikace. Česká Státní zemědělská a potravinářská inspekce už před lety varovala, že MMS je nebezpečná chemikálie, která do potravin ani léčby nepatří. Také zahraniční regulační úřady včetně americké FDA opakovaně zdůraznily, že výrobky s oxidem chloričitým nejsou schválené k léčbě žádné nemoci a jejich užívání může být životu nebezpečné.

Závěr Demagog.sk je jednoznačný: tvrzení o „léčivých“ účincích peroxidu vodíku a oxidu chloričitého jsou nepodložená, zatímco rizika jsou dobře zdokumentovaná a v některých případech fatální. U lidí s rakovinou jsou podobné rady obzvlášť nebezpečné, protože mohou vést k odkládání skutečné léčby nebo k přímému poškození zdraví. Je dobře, že na tento hoax upozornil právě Demagog.sk, protože podobný obsah koluje i v českém prostředí a bývá zabalen do líbivého jazyka o „zamlčované pravdě“ či „přírodní alternativě“. Ve skutečnosti však nejde o alternativní medicínu, ale o hazard se zdravím a životem.

Autoři podobných tvrzení často pracují s polopravdami. Ano, ve vědecké literatuře skutečně existují studie o takzvaných urine-derived stem cells, tedy buňkách, které lze z moči izolovat a dál zkoumat pro možné využití v regenerativní medicíně. Jenže to neznamená, že samotná moč člověka funguje jako léčba, natož že by pití moči nebo její aplikace na tělo měly prokázaný zdravotní přínos. Odborné přehledy mluví o laboratorním a výzkumném potenciálu těchto buněk, nikoli o potvrzené domácí „urinoterapii“. Zaměňovat výzkum izolovaných buněk s tvrzením, že moč sama o sobě léčí, je zcela nepřesné.

Nepravdivé je i naznačování, že moč působí obecně antisepticky, antivirově nebo antibakteriálně a lze ji bezpečně používat k léčbě. Současné lékařské zdroje upozorňují, že moč není sterilní a může obsahovat bakterie i další mikroorganismy. Cleveland Clinic například výslovně uvádí, že není dobrý nápad moč pít ani ji používat k ošetřování ran. Jinými slovy: i kdyby se v moči nacházely určité biologicky aktivní látky, neplyne z toho, že je bezpečné nebo užitečné moč znovu zavádět do těla či používat místo léčby.

Příspěvek rovněž manipuluje tvrzením, že „z moči se dělají léky“, a tím má potvrzovat její údajnou léčivost. To je opět klasická ukázka zkreslení. V historii medicíny i farmacie se některé látky z moči skutečně získávaly nebo získávají, ale za použití kontrolovaných laboratorních a průmyslových postupů, při nichž dochází k izolaci konkrétních sloučenin, jejich čištění, standardizaci a dávkování. To ale není argument pro domácí pití moči ani pro víru v její údajnou univerzální léčivou sílu. Je to stejné, jako kdyby někdo z existence léčiv vyrobených z toxických látek dovozoval, že je bezpečné tyto látky konzumovat syrové.

Verdikt je tedy poměrně jasný: virální text míchá dohromady skutečné biologické pojmy, okrajové historické praktiky a nepodložená léčebná tvrzení. Z faktu, že moč vzniká filtrací krve a že z ní lze v laboratoři izolovat některé buňky, neplyne, že je sama o sobě lékem. Naopak, dostupné odborné zdroje nepodporují tvrzení, že by pití či aplikace moči léčila nemoci, a upozorňují spíše na rizika a absenci kvalitních klinických důkazů. Příspěvek je proto namístě označit za pseudomedicínský a zavádějící.

Studie, na kterou se virální příspěvky odvolávají, vyšla v květnu 2025 v časopise Molecules a zkoumala fenbendazol u modelu rakoviny děložního čípku. V laboratorních experimentech (na buněčných liniích) látka zpomalovala růst nádorových buněk a podporovala jejich odumírání. V pokusech na myších vyšší dávka zpomalila růst nádoru a v analýze přežití vyšlo 100% přežití u myší léčených fenbendazolem oproti 40 % u cisplatiny a 0 % v neléčené kontrolní skupině. To ale samo o sobě ještě neříká, že by lék fungoval (nebo byl bezpečný) u lidí.

Právě „myší“ výsledky bývají častým zdrojem přehnaných závěrů. Přenositelnost zvířecích modelů do klinické praxe je omezená: rozsáhlá analýza v PLOS Biology (2024) uvádí, že k regulatornímu schválení pro použití u lidí se dostane jen malá část terapií úspěšných v preklinice – v souhrnu zhruba 5 %.

Důležité je i to, že fenbendazol není schválený pro léčbu lidí. Americká Cancer Society upozorňuje, že jde o veterinární přípravek a že pro použití u lidí (včetně léčby rakoviny) nemá schválení; zároveň zmiňuje hlášené nežádoucí účinky včetně zánětlivých reakcí a poškození jater. Evropské zdroje jej rovněž evidují jako veterinární léčivo.

Srovnávání s cisplatinou navíc může být zavádějící. Cisplatina je dlouhodobě používané cytostatikum se známým mechanismem účinku, je součástí standardních onkologických režimů a je uvedena na WHO Model List of Essential Medicines; americký National Cancer Institute popisuje její využití u více diagnóz (např. nádory vaječníků či močového měchýře).

Závěr: sdílené příspěvky staví na skutečné studii, ale vytrhávají ji z kontextu. Výsledky z buněk a myší mohou být podnětem pro další výzkum, ne důkazem účinné a bezpečné léčby u lidí. Samoléčba veterinárními přípravky je riziková a může komplikovat standardní onkologickou péči; v případě rakoviny je vždy na místě postup konzultovat s ošetřujícím onkologem.

Jak se vyjádřili občané Pečic

Je důležité připomenout základní fakta o rozhodování v obci. Zastupitelstvo před svým rozhodnutím zajistilo veřejné seznámení obyvatel se záměrem investora, roznesení písemných informací do domácností a následně proběhla anketa mezi obyvateli.

Ankety se zúčastnilo 206 z 329 oprávněných obyvatel starších 18 let, tedy 62,6 %, což je na místní poměry vysoká účast.
Z hlasujících obyvatel s trvalým pobytem se 65,5 % vyslovilo pro realizaci projektu, proti bylo 29,1 %.

Tvrzení, že by zastupitelstvo jednalo proti vůli většiny obyvatel, je proto nepravdivé. Rozhodnutí bylo učiněno v souladu s výsledky ankety a po transparentním procesu informování veřejnosti.

Nejčastější obavy a fakta

„Větrné elektrárny způsobují vážné zdravotní problémy“

Tato obava se objevuje nejčastěji. Odborné instituce však dlouhodobě konstatují, že neexistuje důkaz, že by moderní větrné elektrárny při dodržení zákonných limitů způsobovaly vážná zdravotní onemocnění.

Infrazvuk z větrných elektráren je hluboko pod hladinou, kterou je lidské tělo schopno vnímat, a jeho úroveň je nižší než u běžných zdrojů v domácnostech nebo v dopravě. Subjektivní potíže, které někteří lidé popisují, bývají odborníky vysvětlovány tzv. efektem nocebo – tedy situací, kdy strach a očekávání negativních účinků vyvolávají nepříjemné pocity samy o sobě.

„Klesne hodnota nemovitostí až o desítky procent“

Často citovaná čísla o poklesu hodnoty pozemků či domů o 20–30 % nejsou podložena žádnými obecně platnými studiemi. Zkušenosti z Česka i zahraničí ukazují, že vliv větrných elektráren na ceny nemovitostí je minimální nebo žádný a závisí na celé řadě jiných faktorů – dostupnosti služeb, dopravě, stavu nemovitosti či vývoji trhu.

Uvádění konkrétních dramatických procent bez zdroje je typickým příkladem zavádějícího strašení.

„Větrníky zničí přírodu a vyhubí ptáky“

Každý projekt větrné elektrárny podléhá přísnému posouzení vlivů na životní prostředí (EIA). Rizika pro ptactvo a další živočichy jsou posuzována předem a technicky řešena vhodným umístěním i provozními opatřeními.

Odborné studie dlouhodobě ukazují, že hlavními příčinami úhynu ptáků jsou doprava, skleněné plochy budov a domácí zvířata, nikoli větrné elektrárny. Tvrzení o „masovém vymírání“ proto neodpovídají realitě.

„Větrné elektrárny vysuší krajinu“

Neexistují žádné vědecké důkazy, že by větrné elektrárny způsobovaly vysychání půdy, studní nebo změny klimatu v okolí obcí. Jde o tvrzení, která se objevují na sociálních sítích, ale nemají oporu v odborných datech.

Proč se tyto obavy šíří

Způsob, jakým jsou některé informace prezentovány, odpovídá typickým znakům dezinformací:

• práce se strachem o zdraví a děti,
• používání extrémních čísel bez zdrojů,
• šíření totožných textů na více stránkách,
• vyvolávání dojmu bezprostředního ohrožení.

Takový přístup nepřispívá k věcné debatě, ale k polarizaci a znejistění obyvatel.

Stanovisko

Z dostupných odborných poznatků vyplývá, že při dodržení platných zákonných postupů a kontrol není důvod se větrných elektráren obávat. Zastupitelstvo obce Pečice postupovalo transparentně, v souladu s názorem většiny obyvatel a s vědomím své odpovědnosti vůči obci i jejím obyvatelům.

Diskuse o podobných projektech je legitimní a potřebná. Musí se však opírat o ověřená fakta, nikoli o strach a nepravdivá tvrzení.

Jedním z příkladů je virální příspěvek na Facebooku, který bez jakýchkoli podkladů tvrdí, že darované generátory slouží jako „dobrý byznys“ pro Ukrajince. Autor zároveň připojil fotografii ukrajinského prezidenta a naznačuje, že pomoc končí u zkorumpovaných představitelů státu. Ukrajinu dokonce označuje za „černou bezednou díru“. V komentářích pod příspěvkem se pak šíří otevřeně nepřátelské reakce vůči Ukrajincům. Přestože příspěvek nemá žádné důkazní podklady, získal tisíce reakcí a stovky komentářů.

Fakta ale ukazují jiný obraz. Generátory ze sbírky jsou doručovány přímo na konkrétní místa, kde jsou potřeba. Organizátoři spolupracují s Velvyslanectvím Ukrajiny na Slovensku a s řadou zavedených humanitárních organizací, jako jsou Nadace Integra, Post Bellum SK, Mier Ukrajine, Človek v ohrození, Nadácia Pontis, All4Ukraine, Ambrela, Adra, Srdcom s Ukrajinou nebo Nadácia otvorenej spoločnosti. Taková struktura partnerů představuje standardní kontrolní mechanismus, který má zajišťovat transparentnost a dohled nad využitím pomoci.

Konkrétní dodávky jsou navíc veřejně dokumentovány. Například 29. ledna vyjelo ze Slovenska nákladní vozidlo s generátory v hodnotě 130 tisíc eur do města Černihiv. Další zásilka za přibližně 100 tisíc eur směřovala do Sumské oblasti. Z Trenčína pak bylo odesláno dalších 13 generátorů a nabíjecích stanic. Podle ukrajinského velvyslanectví jsou zařízení určena pro nemocnice, školy, mateřské školy a další kritickou infrastrukturu.

Žádné ověřené informace o tom, že by generátory ze sbírky končily na černém trhu, neexistují. Autoři virálních příspěvků tak pracují pouze s nepodloženými tvrzeními, která mají vyvolat nedůvěru k humanitární pomoci a posílit protiukrajinské nálady. Podobné narativy se dlouhodobě objevují v proruském informačním prostoru a jejich cílem je oslabovat podporu Ukrajině.

Samotná sbírka přitom ukazuje opak. Během devíti dnů do ní přispělo téměř 17 tisíc dárců a vybralo se více než 800 tisíc eur. Nejvyšší dar ve výši 30 tisíc eur poskytla Nadace Slovenské sporiteľny. Výsledky sbírky tak dokládají, že ochota lidí pomáhat zůstává vysoká – navzdory pokusům o její diskreditaci prostřednictvím nepodložených tvrzení.

Známý dezinformační kanál Bádateľ opět šíří zavádějící tvrzení. Podle jeho statusu se měl bývalý německý ministr zdravotnictví „přiznat“, že vakcíny proti covidu-19 neměly za cíl zabránit šíření viru. Příspěvek však neuvádí žádný kontext, konkrétní citaci ani zdroj a operuje pouze neurčitým tvrzením doplněným výzvami k trestnímu postihu „určitých lidí“. Stejná interpretace se v posledních týdnech objevuje i v českém informačním prostoru, zejména na sociálních sítích a alternativních webech.

Autor dezinformace zjevně naráží na Jense Spahna, který byl ministrem zdravotnictví Spolkové republiky Německo v letech 2018–2021. V německém Bundestagu byla zřízena zvláštní vyšetřovací (studijní) komise k pandemii covidu-19, jejímž cílem je analyzovat průběh pandemie a zlepšit připravenost země na budoucí krizové situace. Vedle poslanců jsou jejími členy také externí odborníci.

Jens Spahn byl touto komisí skutečně vyslýchán v prosinci, avšak hlavním tématem byla problematika veřejných zakázek, konkrétně nákup ochranných roušek za vysoké ceny. Právě v tomto kontextu zazněl výrok, který je dnes dezinformátory zneužíván. Spahn hovořil o tom, že cílem ochranných masek nebylo absolutní zastavení šíření viru, ale především snížení tlaku na zdravotnický systém. V souvislosti s nákupem roušek připustil chyby, zároveň ale zdůraznil, že v dané situaci se státy po celém světě snažily jednat rychle, protože šlo o otázku života a smrti. Stejné vytržení výroku z kontextu šíří i některá německá dezinformační média.

Je zároveň důležité připomenout, že Jens Spahn byl po celou dobu výkonu své funkce jednoznačným podporovatelem očkování proti covidu-19 a aktivně se snažil motivovat německé obyvatelstvo k vakcinaci. Očkovací strategie v Německu byla postavena na prioritním očkování nejzranitelnějších skupin, zejména osob starších 80 let, a to z důvodu ochrany života a solidarity ve společnosti.

Pokud jde o samotné vakcíny, Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) ve svých dokumentech z roku 2021 výslovně uvádí, že v té době neexistovala vakcína, která by dokázala zcela zabránit šíření viru SARS-CoV-2. Hlavním cílem vakcinace bylo snížení rizika těžkého průběhu onemocnění, hospitalizací a úmrtí, zejména u rizikových skupin obyvatelstva. Tato fakta byla veřejně známá a opakovaně komunikovaná jak odborníky, tak regulačními institucemi.

Tvrzení, že německý ministr zdravotnictví „přiznal“, že vakcíny neměly smysl nebo že šlo o podvod, je tedy nepravdivé a založené na vytržení výroku z kontextu. Jde o typický příklad dezinformační manipulace, která se v obdobné podobě šíří nejen na Slovensku a v Německu, ale i v České republice.

Zdroje:

– Záznam slyšení v Bundestagu
– Oficiální materiály spolkové vlády SRN
– Deutsche Welle
– Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)
– Bundestag – studijní komise ke covidu-19

Hoaxy a podvody 

Vizualizace se objevila již o dva dny dříve na dezinformačním webu cz24, kde doprovázela článek o údajném převzetí pořádku ve Venezuele ruskými vojáky a „odborníky“ poté, co měli Američané zadržet prezidenta Nicolás Maduro. Přestože je pravda, že se Delcy Rodríguez skutečně stala dočasnou prezidentkou země, tvrzení o tom, že ruské jednotky přebírají ochranu státu či nové hlavy státu, se neobjevilo v žádném důvěryhodném mezinárodním zpravodajství ani oficiálních prohlášeních.

Obrázek byl mezitím z obou facebookových stránek odstraněn. Ještě předtím však stihl nasbírat stovky sdílení a řadu emotivních reakcí, zejména na stránce Bádateľa. Případ názorně ukazuje, jak snadno mohou vizuály vytvořené pomocí umělé inteligence posílit dezinformační narativy – zejména tehdy, jsou-li prezentovány bez kontextu a s autoritativně znějícím popisem.

Celá situace znovu potvrzuje význam kritického myšlení a důsledného ověřování zdrojů. Samotná existence realisticky působícího obrázku není důkazem pravdivosti tvrzení, která jej doprovázejí. Dezinformace se nešíří automaticky – šíříme je my sami ve chvíli, kdy obsah bez ověření přebíráme a dál sdílíme, často pod vlivem emocí, které mají podobné příspěvky záměrně vyvolat.