Sociálními sítěmi je v současné době velmi četně sdílen údajný citát Michela Foucaulta. „Epidemie je snem mocných, umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací a vytvořit strnulý prostor, v němž každý občan podléhá přímému vlivu moci.“ Citát sdílela například Ilona Csáková, Luboš Zálom, Pavel Brousík a mnoho dalších.
Naše hodnocení: Zavádějící (nepřesný citát)
Odůvodnění: Dohlížet a trestat je kniha francouzského filozofa Michela Foucaulta. Michel Foucalt se v uvedené kapitole se zabývá situací v 17. století. Uvedený citát je navíc nepřesným přetlumočením jedné pasáže.
„Celý je to ještě vtipnější, protože to ve skutečnosti ani Foucaultův citát není. Na začátku pandemie to jako jakési pedagogické přetlumočení/shrnutí/hlášku publikoval sociolog Pavel Pospěch na stránkách katedry sociologie brněnské FSS. To bylo někdy v březnu 2020. Od té doby doby si to žije vlastním životem a tenhle údajný citát z Foucaulta se objevil třeba v článku Jiřího Peňáse (pozn. red. Peňás se na možný citát pouze ptá), na sociálních sítích ho sdílel Jiří Pehe, Hayato Okamura a tisíce dalších,“ shrnuje Jan Bělíček.
V příspěvku Katedry sociologie je skutečně screenshot textu kapitoly knihy Dohlížet a trestat, který tuto větu neobsahuje:
„Podívejme se nyní na měřítka, která je třeba, podle nařízení ze 17. století, brát v úvahu, bylo-li město prohlášeno za nakažené morem.
Nejprve přísné prostorové rozčlenění: dokonalé uzavření města a okolní půdy, zákaz opustit město pod trestem smrti, vyhubení všech volně pobíhajících zvířat; rozdělení města na oddělené čtvrti, jmenování správce v každé z nich. Každá ulice je zařazena pod pravomoc syndika, který nad ní dohlíží; kdyby ji opustil, bude odsouzen k smrti. Od určeného dne je nařízeno, aby každý zůstal ve svém uzavřeném domě; pod trestem smrti je zakázáno dům opustit. Sám syndik přichází, aby zvnějšku uzavřel všechny domy; bere si s sebou klíče, které odevzdá správci čtvrti; ten je drží u sebe až do konce karantény. Každá rodina se musí postarat o zásoby; pouze v případě chleba a vína budou z ulice do interiéru domů zřízeny úzké dřevěné kanály, umožňující každému dostat svou dávku, aniž by přitom došlo ke styku mezi zásobovateli a obyvateli domů; pro maso, ryby a zeleninu byly používány kladky a koše. Je-li naprosto nezbytné opustit dům, je to možné jen podle stanoveného pořadí a s vyloučením jakéhokoli styku. Volně se mohou pohybovat jen správci, syndici.
Toto nařízení je v podstatě stejné jako celá řada jiných, jež pocházejí z téže doby či z doby dřívější. A vojáci na stráži, a mezi nakaženými domy od jedné mrtvoly k druhé také „krkavci“, kteří jsou lhostejně ponecháni smrti: jsou to „lidé, kteří evidují nemocné, pohřbívají mrtvé, uklízejí a vykonávají mnoho dalších sprostých a odporných služeb“. Je to rozčleněný, nehybný, strnulý prostor. Každý je zarovnán na svém místě. A pokud se hne, jde mu o život; buď se nakazí, nebo je potrestán.
Inspekce pracuje bez ustání. Dohled je všude ve stavu bdělosti: „značně velký útvar občanské milice, jemuž velí dobří důstojníci a slušní lidé“, příslušníci stráže u městských bran, na radnici a ve všech čtvrtích, aby se dosáhlo co nejbystřeji poslušnosti obyvatel a co nejabsolutnější autorit městských úředníků, „jakož i dohlížení nad vším nepořádkem, zlodějstvím a rabováním“. V městských branách jsou stanoviště dohledu, na konci každé ulice vojenské hlídky, Každý den navštěvuje správce čtvrť, která mu byla svěřena, aby se přesvědčil, zda syndikové plní své úkoly, zda si obyvatelé na něco nestěžují; „dohlížejí nad jejich jednáním“. Každý den prochází rovněž syndik ulici, za kterou je odpovědi‘ v; zastaví se před každým domem, nechá si všechny obývanou‘ nastoupit k oknům (těm, kteří mají svá obydlí obrácena směrem na dvůr, bude přiděleno jedno okno vedoucí na ulici, kde^ se nesmí kromě nich ukázat nikdo jiný); každého vyvolá jménem a zajímá se, v jakém jsou stavu, všichni, jeden po druhem – „v kterémžto případě jsou obyvatelé povinni mluvit i pravdu pod hrozbou trestu smrti“; jestliže se kdokoli ukáže u okna, syndik se musí ptát po důvodech: „snadno když odhalí, zda skrývají mrtvé či nemocné“. Každý uzavřený v té kleci, každý u svého okna, odpovídající na vyvolání jménem a ukazující se, když je vyzván – je to velkolepá přehlídka živých a mrtvých.“
Nejblíže se citátu blíží citace ze strany 279: „Mor (přinejmenším zůstává-li ve stadiu předpokladu) je zkouška, na jejímž základě lze ideálně definovat působení disciplinární moci. Když se snaží nechat práva a zákony fungovat podle čisté teorie, uchylují se právníci ve své představivosti do přirozeného stavu; aby vládcové zahlédli fungování dokonalých disciplín, snili o situaci morové nákazy.“
Citát tedy není přesný. Ve své knize se navíc zabývá situací v 17. století.
Michel Foucault byl reprezentant francouzské intelektuální avantgardy sedmdesátých let, profesor Collège de France, filozof, sociolog a psycholog. Byl také historik filozofie, představitel filozofického strukturalismu a postmoderní filozofie, historik a teoretik kultury.
