Sociální sítí se šíří video, ve kterém vystupuje na jedné z demonstrací údajně zdravotní sestra s 40letou praxí a tvrdí, že plně očkovaní pacienti s Covid-19 jsou léčeni v nemocnici ivermektinem, zatímco neočkovaní pacienti s Covid-19 jsou napojováni na ventilátory, což je prý škodlivé. V Českém prostředí video rozšířil Michal Shark Hašek.
Naše hodnocení: nepravda
Podrobnosti: Ve videu není zveřejněno jméno ženy a tak nelze ověřit, zda je skutečně zdravotní sestrou, kde případně působí a jakou má praxi. Zaměříme se tedy na další tvrzení.
Léčba ivermektinem není v Austrálii schválená k léčbě COVID-19. Australské úřady před používáním toho léku proti parazitům varují a zaznamenány byly případy předávkování. Tamní úřad pro kontrolu léčiv dokonce praktikům zakázal předepisovat ivermektin k jiným účelům, než k léčení nemocí způsobené některými konkrétními parazity. Je tedy nesmysl, že v nemocnicích lékem léčí pacienty a pak jim tvrdí, že je zachránilo očkování, jak tvrdí žena videu.
Mechanická ventilace je vysoce invazivní metodou, při které je třeba pacienta intubovat, a současně s sebou nese řadu dalších vedlejších rizik. Ne vždy se však používá. Ventilovat pacienty je možné například i pomocí masky. Napojení na plicní ventilátor lékaři berou až jako poslední možnost léčby. Proto jsou na ventilátory napojováni velmi těžce nemocní pacienti, kteří nemohou sami dýchat. Před tím je prováděn neinvazivní způsob léčby COVID-19. Například Společnost infekčního lékařství ČLS JEP vydala celou řadu manuálů (1, 2, 3), jak postupovat při léčbě s COVID-19. Z jednoho z dokumentů je zcela zřejmé, že připojení na ventilátor je až poslední možností.
Kromě toho mají ventilátory celou řadu stupňů podpory. Plicní ventilátory používané v nemocnicích jsou složitá zařízení, která umožňují ventilaci v různých režimech. Základní rozdělení z hlediska dechové aktivity pacienta je na ventilaci v režimu zástupovém, kdy ventilátor zajišťuje plnou ventilační podporu pacienta, ten se volí u pacientů bez spontánní dechové aktivity, a na ventilaci v režimech zajišťujících částečnou ventilační podporu. K nim patří režim asistovaného dýchání, kdy pacient dává svým dechovým úsilím pokyn ke vdechu, jenž však zajišťuje ventilátor, a dále na režimy umožňující spontánní dechy, používané u pacientů, kteří mají zachovanou svou dechovou aktivitu a jimž ventilátor s dýcháním jen pomáhá. Synchronní režimy respektují dechovou aktivitu pacienta, kdežto u asynchronních režimů je dechový cyklus zahájen bez ohledu na ni. Moderní mikroprocesory dovolují realizovat množství různých režimů vhodných pro podporu v různých situacích (krátkodobá podpora při celkové anestezii, dlouhodobá na lůžku intenzivní péče), pro různé pacienty (podle věku a zdravotního stavu) a pro různé nemoci (může být účelné nastavit nefyziologické parametry dýchání, např. s vysokou frekvencí a malým objemem).
Vzhledem k výskytu četných nežádoucích účinků umělé plicní ventilace je snaha dobu užití minimalizovat. Nejčastěji je pro tento proces používán termín weaning, tedy odvykání, čímž se zdůrazňuje postupný charakter tohoto procesu. Pro zahájení weaningu je třeba, aby byl pacient oběhově stabilní, vykazoval dobré hodnoty respiračních funkcí a dechové aktivity, měl zachované reflexy dýchacích cest a nebyly přítomny jiné stavy kontraindikující ukončení terapie (závažná anémie, febrilní stav).
