Šíří se zavádějící obrázek o trestech za „nelegální vstup“. Fakta jsou jiná

Sociálními sítěmi koluje obrázek, který porovnává údajné tresty za „nelegální vstup“ do několika zemí světa, jako jsou Singapur, Rusko, Indie, Pákistán nebo Severní Korea, a staví je do kontrastu s tím, co podle autora čeká na nelegální migranty ve střední Evropě – údajně zdarma ubytování, zdravotní péče, vzdělání, jídlo, veřejná doprava, mobilní telefony a hotovost. Tento obrázek má jasný cíl: vyvolat dojem, že evropské státy jsou vůči nelegální migraci naivní a štědré, zatímco ostatní země jednají „tvrdě a správně“. Tento dojem je však nejen nepravdivý, ale i záměrně manipulativní.

Obrázek směšuje dvě zásadně odlišné situace: běžné nelegální překročení hranic a žádost o azyl. Tato dvě právní postavení mají naprosto odlišné důsledky a nelze je zaměňovat. Jak správně upozornil komentátor Jiří Štolba, nelegální vstup na území státu je trestný i v Evropské unii – může být postihován pokutou, správním vyhoštěním a zákazem vstupu do daného státu nebo celého Schengenského prostoru, často na několik let. To platí například pro ekonomické migranty, kteří vstoupí do EU bez víza a nepožádají o azyl.

Druhou zcela odlišnou kategorií jsou však žadatelé o mezinárodní ochranu. Ti mají podle mezinárodního práva – zejména Ženevské úmluvy z roku 1951 – právo na individuální posouzení své žádosti. Důležité je, že podle této úmluvy není nelegální vstup do země sám o sobě důvodem k odmítnutí žádosti o azyl, pokud osoba bezodkladně požádá o ochranu a je schopna doložit, že se ocitla v nebezpečí – například kvůli válce, perzekuci nebo jinému ohrožení života. Mnoho žadatelů o azyl přichází bez dokladů, což může být důsledkem útěku z války, loupeže, zničení dokladů nebo ztráty během cesty. Není výjimečné, že někteří doklady ani nikdy neměli.

Zatímco stát má povinnost žádost posoudit, žadatel o azyl není v mezičase považován za plnohodnotného občana – nesmí pracovat, protože nemá pracovní povolení, a je proto dočasně závislý na základní státní podpoře. Ta zahrnuje často jen nouzové ubytování, skromné stravování a případně drobnou finanční dávku na základní potřeby. Jde o sociální minimum, které je poskytováno právě proto, že dotyčný nesmí jinak legálně vydělávat. O žádných „luxusních výhodách“ jako mobilních telefonech zdarma nebo neomezené hotovosti nemůže být řeč. Telefony si lidé obvykle přinášejí své, nebo jsou pro ně klíčové k tomu, aby mohli komunikovat se svou rodinou či úřady. Vzdělání se pak týká výhradně dětí, a to opět na základě mezinárodních závazků a základních lidských práv.

Tvrzení v obrázku o jiných zemích jsou navíc buď přehnaná, nebo zcela nepravdivá. Například v Indii hrozí za nelegální vstup tresty kolem tří až pěti let, nikoli osm, jak se uvádí. V Rusku sice může být člověk zadržen a deportován, ale „dvouleté pracovní tábory“ nejsou standardním trestem za samotné překročení hranice. Stejně tak Severní Korea skutečně trestá nelegální vstupy tvrdě, ale trest smrti rozhodně není automatický ani běžný. Všechny tyto informace jsou účelově vybrány tak, aby dramatizovaly rozdíly a očerňovaly evropský právní systém.

Takové obrázky zneužívají neznalost veřejnosti k tomu, aby vyvolaly strach, hněv a odpor vůči migrantům i demokratickému právnímu systému. Přitom ale ignorují základní principy práva, humanity a závazky, které většina evropských států ctí – včetně České republiky. Právo na azyl není výsadou, ale jedním z pilířů mezinárodního práva a humanitární ochrany. Kritizovat jeho zneužívání lze – a mělo by se to dělat věcně a fakticky. Šíření lží a manipulací ale veřejné debatě nijak neprospívá. Naopak.

🔷 Rozdíl mezi nelegálním vstupem a azylem (EU a mezinárodní právo):

  1. Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků (1951):
    • Článek 31: Neumožňuje postihovat uprchlíky za nelegální vstup, pokud o azyl požádají bezodkladně.
    • Text úmluvy (EN)
  2. EU: Směrnice o přijímacích podmínkách (2013/33/EU):
    • Stanovuje povinnosti států vůči žadatelům o azyl – ubytování, přístup k základní péči, zákaz práce po určitou dobu.
    • Text směrnice (CZ)
  3. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) – vysvětlení pojmů a postupů:
    • Co je azyl a kdo má právo ho žádat (CZ)

🔷 Tresty za nelegální vstup v jednotlivých zemích:

Singapur:

Rusko:

Indie:

  • Nelegální vstup je porušením zákona o cizincích z roku 1946, standardní tresty se pohybují kolem 2–5 let.

ČR: Azylová zařízení a základní pomoc:

 

redakce

Za obsah odpovídá šéfredaktor webu Jan Cemper:
Redakce: https://www.fakticke.info/redakce/