Na sociálních sítích se opakovaně objevují tvrzení, že antiparazitikum ivermektin dokáže ničit rakovinu a že farmaceutické společnosti tuto pravdu záměrně tají. Typické příspěvky hlásají „průlom v léčbě rakoviny, o kterém se nechce mluvit“ a citují údajného „odborníka“ Williama Makise, který má být umlčovaným onkologem. Podle těchto textů „antiparazitika jako ivermektin a fenbendazol útočí na rakovinné kmenové buňky, které chemoterapie nezničí“, a díky nim se „nádory dramaticky zmenšují“. Další šířený status tvrdí, že „recenzovaný protokol potvrzuje, co nikdy nechtěli, abyste věděli – ivermektin, fenbendazol a mebendazol ničí rakovinu“ a že „velká farmacie je v panice“.
Ve skutečnosti ale žádný z těchto léků není schválený pro léčbu rakoviny a žádná odborná onkologická společnost jejich účinnost na lidech nepotvrdila. Tvrzení, že by šlo o „zakázané léky“ nebo že existují stovky zamlčovaných studií, je zveličené a nepodložené. Existují sice vědecké práce, které zkoumají, jak tyto látky působí na buněčné kultury či laboratorní zvířata, ale to je jen první krok dlouhé cesty, nikoli důkaz, že by mohly bezpečně a účinně fungovat u lidí.
Například slovenský Demagog ověřoval virální příspěvek, podle kterého „ivermektin zmenšuje nádory na mozgu až o 70 %“. Jak se ukázalo, šlo o zcela jiný kontext: vědci testovali speciálně upravený ivermektin podávaný potkanům přes nos pomocí nanokapslí, aby se dostal do mozkové tkáně. Pokus skutečně ukázal menší nádory u zvířat, ale šlo o předklinickou studii – tedy laboratorní experiment, nikoli klinický test na pacientech. Autoři sami upozornili, že výsledky je nutné ověřit v dalších výzkumech a že zatím není prokázána bezpečnost ani účinnost u lidí.
Podobně i další látky, o nichž příspěvky mluví – fenbendazol či mebendazol – jsou běžná antiparazitika určená pro zvířata nebo k léčbě střevních parazitů u lidí. V laboratorních podmínkách dokážou ovlivňovat růst nádorových buněk, ale v reálné medicíně se zatím neosvědčily. Klinické studie, které by ověřily účinek na lidech, prakticky neexistují. Onkologové i regulační úřady upozorňují, že tyto látky nemají žádnou prokázanou protinádorovou účinnost a že jejich podávání může být rizikové, zvlášť pokud pacienti přeruší standardní léčbu.
Tvrzení, že farmaceutické firmy účinné léky „zatajily“, aby si udržely zisky z chemoterapie, patří do oblíbeného repertoáru konspiračních narativů. Ve skutečnosti vývoj nových protinádorových látek často zahrnuje právě testování už známých léků z jiných oblastí medicíny – takzvaný „drug repurposing“. Pokud by některé antiparazitikum skutečně prokazovalo účinnost proti rakovině, šlo by o obrovský obchodní i medicínský úspěch, nikoli hrozbu pro farmaceutický průmysl.
Dr. William Makis, na kterého se příspěvky odvolávají, je kanadský lékař, který během pandemie covidu-19 šířil řadu nepodložených tvrzení o očkování a o údajné „turbo rakovině“ po mRNA vakcínách. Jeho texty opakovaně hodnotily fact-checkingové organizace jako nepravdivé nebo manipulativní. Žádný seriózní onkologický časopis jeho teorie o ivermektinu nepublikoval a žádná univerzita či výzkumné centrum je nepotvrdila.
Odborníci proto varují, že sdílené příspěvky o „umlčeném léku na rakovinu“ stojí na polopravdách a nepochopení vědeckého procesu. Ivermektin, fenbendazol ani mebendazol zatím nemají klinicky prokázaný účinek proti nádorům. To, že v laboratoři dokážou zpomalit růst buněk, neznamená, že stejný výsledek přinesou v lidském těle, kde hrají roli desítky dalších faktorů.
Závěrem platí jednoduché pravidlo: pokud nějaký „zázračný lék“ na rakovinu koluje pouze na sociálních sítích a nikoli v odborných publikacích nebo v nemocnicích, je to silný varovný signál. Vědecký pokrok v onkologii sice postupuje pomalu, ale nikdo žádný skutečně účinný a bezpečný lék netají – tím spíš ne ten, který by mohl zachraňovat miliony životů.