Studie, na kterou se virální příspěvky odvolávají, vyšla v květnu 2025 v časopise Molecules a zkoumala fenbendazol u modelu rakoviny děložního čípku. V laboratorních experimentech (na buněčných liniích) látka zpomalovala růst nádorových buněk a podporovala jejich odumírání. V pokusech na myších vyšší dávka zpomalila růst nádoru a v analýze přežití vyšlo 100% přežití u myší léčených fenbendazolem oproti 40 % u cisplatiny a 0 % v neléčené kontrolní skupině. To ale samo o sobě ještě neříká, že by lék fungoval (nebo byl bezpečný) u lidí.

Právě „myší“ výsledky bývají častým zdrojem přehnaných závěrů. Přenositelnost zvířecích modelů do klinické praxe je omezená: rozsáhlá analýza v PLOS Biology (2024) uvádí, že k regulatornímu schválení pro použití u lidí se dostane jen malá část terapií úspěšných v preklinice – v souhrnu zhruba 5 %.

Důležité je i to, že fenbendazol není schválený pro léčbu lidí. Americká Cancer Society upozorňuje, že jde o veterinární přípravek a že pro použití u lidí (včetně léčby rakoviny) nemá schválení; zároveň zmiňuje hlášené nežádoucí účinky včetně zánětlivých reakcí a poškození jater. Evropské zdroje jej rovněž evidují jako veterinární léčivo.

Srovnávání s cisplatinou navíc může být zavádějící. Cisplatina je dlouhodobě používané cytostatikum se známým mechanismem účinku, je součástí standardních onkologických režimů a je uvedena na WHO Model List of Essential Medicines; americký National Cancer Institute popisuje její využití u více diagnóz (např. nádory vaječníků či močového měchýře).

Závěr: sdílené příspěvky staví na skutečné studii, ale vytrhávají ji z kontextu. Výsledky z buněk a myší mohou být podnětem pro další výzkum, ne důkazem účinné a bezpečné léčby u lidí. Samoléčba veterinárními přípravky je riziková a může komplikovat standardní onkologickou péči; v případě rakoviny je vždy na místě postup konzultovat s ošetřujícím onkologem.

Řečtí zemědělci skutečně v posledních týdnech výrazně protestovali. Na začátku prosince blokovali přechody s Severní Makedonií, Tureckem a Bulharskem, došlo ke střetům s policií u letiště v Soluni a krátkodobě byl omezen provoz také na letišti v Heraklionu na Krétě. Skutečným důvodem protestů však nebyl dovoz zemědělských produktů z mimoevropských zemí, ale pozastavení vyplácení zemědělských dotací.

Řecká vláda totiž zmrazila vyplacení více než 600 milionů eur z evropských i národních podpor poté, co vyšetřování evropské prokuratury odhalilo rozsáhlé podvody při rozdělování subvencí. Přes 300 osob mělo neoprávněně získat zhruba 20 milionů eur. Následný audit způsobil další zdržení plateb, které se navíc časově překrylo s propuknutím nemoci ovcí a nuceným vybíjením stád. To výrazně zvýšilo finanční tlak na chovatele a vedlo k eskalaci protestů.

Dezinformátoři přesto situaci spojili s dohodou EU–Mercosur. Ta má do budoucna usnadnit obchod mezi EU a Argentinou, Brazílií, Paraguayí a Uruguayí, nicméně dosud nevstoupila v platnost.

Faktem je, že výzkum probíhá v rámci Ústavu organické chemie v Novosibirsku, jenže lék existuje pouze ve formě experimentální látky testované zatím jen na geneticky modifikovaných myších. Vědci zveřejnili, že výsledky jsou slibné, ale právě ty mají posloužit hlavně k získání investorů pro předklinické studie. To znamená, že projekt stojí na samém začátku – předklinické zkoušky teprve mají ověřit základní biologické působení, bezpečné dávkování a případnou toxicitu látky.

Pokud by se výzkum posunul dál, následovaly by ještě klinické studie ve třech fázích, které jsou nutné k prověření účinnosti a bezpečnosti u lidí. Teprve poté by mohl být lék registrován a uveden na trh. V současné chvíli však nic nenasvědčuje tomu, že by se tak mělo stát brzy. Přesto některé facebookové profily prezentují experimentální látku jako blížící se průlom, což je zavádějící a ignoruje standardní, dlouhý proces vývoje léčiv.

Podobná „senzace“ z ruských laboratoří se v online prostoru objevují opakovaně. Již dříve se šířily nadsazené informace o údajném ruském „léku na rakovinu“, který se rovněž nacházel jen na úplném začátku výzkumu. Tyto příběhy využívají faktu, že mnoho pacientů i jejich blízkých zoufale hledá naději – i proto se snadno sdílejí, i když nejsou podloženy reálnými daty.

Cukrovka 2. typu je přitom onemocnění, u něhož lze léčbu výrazně ovlivnit postupy, které dlouhodobě doporučují odborné společnosti. Základem je změna životního stylu: úprava jídelníčku, snížení hmotnosti a pravidelná fyzická aktivita. Polské diabetologické doporučení uvádí minimálně 150 minut cvičení týdně a redukci hmotnosti zhruba o sedm procent. Běžnou součástí terapie je také lék metformin, který snižuje hladinu glukózy v krvi.

Při důsledném dodržování léčebných postupů je u části pacientů možná i remise nemoci. To je jednoznačně ověřená cesta, která oproti neexistujícím „zázračným lékům“ skutečně funguje. Sdílené ruské sliby o nové terapii tak zatím patří spíše do oblasti online nadějí než do reálné medicíny.

Jedním z nejčastějších narativů je tvrzení, že sovětští vojáci při okupaci v roce 1968 „udrželi mír a pořádek“. Fakta jsou však neúprosná. Už od 21. srpna do 17. prosince 1968 bylo zdokumentováno přes 2100 případů porušení československých zákonů ze strany sovětských vojáků – od krádeží přes dopravní nehody až po násilné činy. Mnoho případů se navíc nikdy nevyšetřilo, protože československé úřady byly po okupaci paralyzovány a závislé na vůli okupační moci. Sovětská vojska se často chovala nadřazeně a zasahovala do pravomocí domácích orgánů. Přesto se i dnes najdou lidé, kteří invazi obhajují jako „bratrskou pomoc“.

Stejně klamná je i představa o „rovnosti za socialismu“. Mnozí si sice pamatují levné nájmy, jistou práci a pocit stability, avšak tato „rovnost“ byla iluzí. Již v roce 1953 komunistická vláda připravila měnovou reformu, která znehodnotila celoživotní úspory statisíců lidí. Ti, kdo si šetřili, přišli ze dne na den téměř o vše. Reforma vyvolala zoufalství, chudobu a v mnoha případech i sebevraždy. Tak vypadaly první „rovnostářské“ kroky nového režimu.

Ani v následujících letech nebyl socialismus obdobím spravedlnosti. Přestože režim proklamoval rovnost, rozdíly mezi obyčejnými lidmi a stranickou elitou byly výrazné. Kdo měl správný kádrový profil nebo známé ve straně, měl přístup k lepším školám, zaměstnání i zboží. Zatímco většina občanů stála fronty na základní potraviny, komunističtí funkcionáři nakupovali ve speciálních obchodech. Děti odpůrců režimu měly omezený přístup ke vzdělání a jejich kariéra byla předem zablokována.

Za frází o „rovnosti a bratrství“ se skrýval systém nerovnosti, nesvobody a perzekuce. Trpké svědectví o tom podává i příběh Michala Šusteka, tehdy šestnáctiletého chlapce z Hronského Beňadiku, který byl v roce 1953 obviněn z pokusu o atentát na funkcionáře Komunistické strany a z členství v odbojové skupině Bílá légie – vše na základě pomstychtivého udání vrstevníka. Následovalo zatčení, devět měsíců věznění a brutální výslechy. Šustek byl bit, mučen elektrickými šoky, pálen cigaretami a držen v izolaci. Přiznal se k činům, které nespáchal. Po propuštění ho po celý život provázel kádrový posudek, který mu bránil v kariéře i osobním životě.

Takové příběhy nejsou ojedinělé. Každý z nich dokládá, že komunistický režim neměl s rovností ani lidstvím nic společného. Mnozí z těch, kdo přežili padesátá léta, si dodnes nesou následky fyzického i psychického týrání. Přesto se stále najdou lidé, kteří otevřeně říkají, že by se do „socíku“ rádi vrátili – často bez povědomí o tom, co totalita skutečně znamenala.

Dnes, více než třicet let po pádu komunismu, je nezbytné připomínat si, že svoboda, kterou považujeme za samozřejmost, byla vykoupena utrpením tisíců lidí. O tom svědčí nejen příběhy obětí, ale i chladná čísla. Desítky tisíc lidí byly uvězněny, mučeny či popravovány, stovky tisíc přišly o možnost svobodně žít a rozhodovat o svém osudu.

Nostalgie po komunismu je často jen projevem selektivní paměti – vzpomínek na mládí, levné zboží a jistotu zaměstnání, zatímco skutečné oběti režimu zůstávají zapomenuty. Právě proto je důležité tyto příběhy znovu vyprávět. Ne proto, abychom se v minulosti utápěli, ale abychom nezapomněli, že svoboda nikdy není samozřejmostí.

Zdroje:
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR): ustrcr.cz
Ústav pamäti národa (ÚPN): upn.gov.sk
Navara, L.; Albrecht, J. Abeceda komunismu. Brno: Host, 2010.
Post Bellum – Paměť národa.
Aktuality.sk, 30 rokov Slovenska medzi demokraciou a autoritárstvom.

Naše hodnocení: zavádějící

Soud první instance původně uznal Reyovou a Royovou vinnými z pomluvy a uložil jim finanční tresty. V odvolacím řízení však pařížský soud v červenci 2025 obě ženy zprostil, s odůvodněním, že jejich výroky sice nebyly pravdivé, ale byly proneseny v dobré víře a spadají pod svobodu projevu. Tento verdikt vyvolal silné reakce a francouzská první dáma se proti němu neprodleně odvolala. Její právník uvedl, že s rozhodnutím soudu nesouhlasí a hodlá nadále usilovat o ochranu její cti.

Zároveň se šíří i další, ještě bizarnější fáze této dezinformační kampaně – falešné zprávy o smrti údajného plastického chirurga Françoise Faivrea, který měl údajně chystat „odhalení“ o operaci změny pohlaví Brigitte Macronové. Vyšetřování agentury AFP však prokázalo, že žádný takový lékař neexistuje, nemocnice, kde měl pracovat, ho neeviduje, a záznamy o jeho smrti jsou vymyšlené. Video s jeho údajnou smrtí obsahovalo ukradené záběry, nesrovnalosti v jazyce i chybné titulky, a hlas byl podle analýzy téměř jistě vytvořen umělou inteligencí.

Falešné zprávy šířené na sociálních sítích a webech bez transparentních provozovatelů využívají řadu triků – od manipulací s videem přes vymyšlené identity až po zneužívání jmen skutečných novinářů. Web „Enquête du jour“, který dezinformaci o smrti lékaře publikoval, byl vytvořen krátce před zveřejněním článku, neobsahuje žádné kontaktní údaje a podle doménových záznamů byl zaregistrován anonymně v USA. Ukázalo se, že zneužil identitu nejméně šesti francouzských novinářů, kteří se od obsahu stránek distancovali a chystají právní kroky.

Celá kampaň proti Brigitte Macronové tak ukazuje, jak snadno se dezinformace, i když naprosto nepodložené, mohou stát virálními a jak závažné důsledky mohou mít pro veřejně činné osoby. Soud zatím nijak nepotvrdil, že by Brigitte Macronová byla trans ženou, pouze se ve specifickém právním kontextu vyjádřil, že výrok o její údajné transidentitě nebyl v daném případě pomluvou – ne že by byl pravdivý. Rozsudek se tedy netýká pravdivosti tvrzení, ale hranic svobody projevu, což je nuance, která se v konspiračním výkladu zcela ztrácí.

„ETNA SI PŠOUKLA. Produkuje za 24 h tolik CO₂, co lidstvo za 100 let. Už Greendealisté uvalili na Etnu emisní povolenky??“

I když je pravda, že italská sopka Etna se skutečně v posledních dnech probudila a produkovala lávu i oblaka popela (viz iROZHLAS), tvrzení o emisích CO₂ nemá s realitou nic společného.

Co je pravda?

Etna, jako aktivní sopka, skutečně vypouští do atmosféry oxid uhličitý (CO₂), a to i při běžné „klidové“ aktivitě. Při erupcích se množství emisí krátkodobě zvýší. Například podle geologických studií (USGS, INGV) se odhaduje, že Etna za celý rok vypustí zhruba 0,01 až 0,02 gigatun CO₂.

V porovnání s jednorázovou erupcí se tedy mluví o desítkách tisíc tun CO₂ denně. Pro představu: to odpovídá přibližně dennímu provozu několika desítek velkých továren.

Co pravda není?

Tvrzení, že Etna „za 24 hodin vypustí tolik CO₂, co lidstvo za 100 let“, je naprosto mimo realitu – a to o několik řádů:

• Lidstvo ročně vypustí přes 35 gigatun CO₂ (údaje Global Carbon Project).
• Za 100 let to znamená zhruba 3 500 gigatun CO₂.
• Etna za jeden den vypustí maximálně desetitisíce tun CO₂, tedy milionkrát méně.

Jak vysvětlil vědecký popularizátor Vědátor, všechny aktivní sopky světa dohromady vyprodukují asi 1 % toho, co každý rok vypustí lidstvo. A Etna je jen jednou z nich.

Tvrzení o „sto letech“ je tedy extrémní nadsázka či záměrná dezinformace, která má za cíl zpochybnit klimatická opatření – podobně jako ironická zmínka o „emisních povolenkách pro sopky“.

Shrnutí:

• Ano, Etna v červnu 2025 vybuchla a vypustila CO₂ a popel.
• Ne, nevypustila za 24 hodin tolik CO₂ jako lidstvo za 100 let.
• Lidstvo vypustí ročně více než 1000× tolik CO₂, než všechny sopky dohromady.
• Tvrzení ve virálním příspěvku je zavádějící a nepravdivé.

Jedním z hlavních bodů článku je kritika zásahů vlády Petra Fialy proti šíření dezinformací. Nerušil se zaměřuje na zablokování několika webů, včetně novarepublika.cz, provozovaného opozičním europoslancem Ivanem Davidem. V únoru 2022 bylo skutečně několik webů zablokováno na základě doporučení bezpečnostních složek, které varovaly před dezinformacemi souvisejícími s ruskou invazí na Ukrajinu. Tento krok vzbudil kontroverze, protože neprobíhal na základě soudního rozhodnutí, což bylo později i potvrzeno v právním sporu, kdy bylo rozhodnuto, že takové blokování porušilo evropská pravidla.

Následujícím bodem, který autor zmiňuje, je tvrzení, že vládní představitelé jako Otakar Foltýn zpochybňují právo lidí na svá fakta, což dle něj naznačuje totalitní tendence. Tento výrok je však problematický, protože neexistují žádné přímé důkazy, že by Foltýn používal výrazy jako „svině“ nebo „zombíci“ k označení názorových oponentů. Foltýn takto nenazval politické oponenty, ale lidi, kteří vyloženě podporují ruský režim, ačkoliv vědí, že páchá zločiny.

V dalším bodě článku autor kritizuje policejní zásah během Pochodu za život v roce 2025, kdy měl být pochod zablokován skupinou anarchistických a marxistických aktivistů. Podle zpráv skutečně došlo k obklíčení pochodu, což vedlo k jeho předčasnému ukončení. Policie na místě zasáhla a zajistila několik osob za přestupky, avšak její postup byl kritizován některými politiky jako nedostatečný, protože nebyl zajištěn bezpečný průběh akce. Tento incident ilustruje napětí mezi různými politickými skupinami, které se v posledních letech v České republice čím dál více polarizují.

Nutno dodat, že na zásah policie se stěžují i protestující. Podle reportáže serveru Forum 24 se na Mostě Legií v Praze během protestu proti Národnímu pochodu pro život skutečně ocitlo několik stovek lidí, kteří byli policií zadrženi a následně legitimováni. Policie ČR původně zasáhla proti pokusu aktivistů zablokovat most, ale poté, co protestující neuposlechli výzvy k opuštění místa, rozhodla se všechny ztotožnit kvůli podezření z přestupku. Mezi zadrženými byly i političky Markéta Gregorová (Piráti) a Johanna Nejedlová (Zelení), které si na postup policie stěžovaly, zejména kvůli dlouhému čekání na slunci bez přístupu k vodě.

Celý článek je silně zaměřen na srovnání současné politické situace s totalitními režimy minulosti. Nerušil v něm zmiňuje nacistické a bolševické praktiky, včetně dehumanizace oponentů a násilí. Tato srovnání jsou však značně přehnaná, neboť současná situace v ČR neukazuje na systematické potlačování svobody slova nebo násilí vůči názorovým oponentům na státní úrovni. I když existují oprávněné obavy o svobodu projevu a zásahy proti dezinformacím, nelze je bez dalšího přirovnávat k praktikám totalitních režimů.

V závěru článku autor vyjadřuje svou frustraci z aktuální politické situace a obvinění z „demokratického násilí“, které se údajně používá proti těm, kdo nesouhlasí s vládními postoji. Tato tvrzení odrážejí osobní názor autora a jsou silně zabarvena emocemi, což je zřejmé i z použití termínů jako „fašistické manýry“ a „zombie“. Je důležité vnímat, že tento pohled na situaci je pouze jedním z mnoha možných, a je třeba ho konfrontovat s širšími fakty a názory.

Mgr. Josef Nerušil je členem a podporovatelem Strany přímé demokracie (SPD), která je známá svými kritickými postoji vůči Evropské unii a západní politice, včetně vztahů s Ruskem. SPD byla několikrát obviněna z proruských postojů, což vyvolalo obavy o její orientaci na geopolitické scéně.

Naše hodnocení: zavádějící

Podrobnosti: Uvedené číslo je pravdivé, vztahuje se dokonce jen na USA. „Facebookový příspěvek byl zveřejněn 19. února, o dva dny dříve NTSB registrovala ve Spojených státech 87 leteckých nehod. Počet uvedený v příspěvku tedy odpovídá oficiálním statistikám a nejedná se tedy o číslo, které by se vymykalo předchozím letům. Například v loňském roce za období do 19. února eviduje NTSB 144 leteckých havárií. Jen za leden 2024 jich bylo 80, ve srovnání s letošními lednovými 67. Ve skutečnosti NTSB eviduje v roce 2025 nejnižší počet lednových leteckých nehod od roku 1982, kdy Národní rada pro bezpečnost dopravy začala tyto statistiky zveřejňovat,“ zjistil Demagog.cz. Dopluje, že při těchto nehodách zemřelo 13 lidí. Jednalo se tedy o nehody především menších strojů.

Letecká doprava je ve skutečnosti nejbezpečnějším dopravním prostředkem, zejména ve srovnání s automobilovou, železniční nebo lodní dopravou. Statistiky ukazují, že pravděpodobnost úmrtí při letecké nehodě je mnohonásobně nižší než při nehodách na silnicích. Šance, že člověk zemře při letecké nehodě, je přibližně 1 ku 11 milionům letů. Pro srovnání, pravděpodobnost úmrtí při autonehodě je asi 1 ku 5 000 za rok.

Naše hodnocení: zavádějící

Podrobnosti: Dne 28. února se po celém Řecku konaly protesty, které uspořádaly rodiny obětí u příležitosti druhého výročí vlakového neštěstí v Tempi v roce 2023, během něhož se osobní vlak jedoucí z Atén do Soluně srazil s nákladním vlakem poblíž vesnice Tempi (nazývané také Tempe ve středním Řecku). Při této katastrofě zemřelo 57 lidí a 80 bylo zraněno.

Oba vlaky jely proti sobě po stejné koleji mnoho kilometrů, aniž by spustily nějaké poplašné signály. Z nehody bylo obviňováno vadné vybavení a lidská chyba, ale přeživší, stejně jako odborníci najatí rodinami obětí, obviňují vládu z nedbalosti a obviňují ji ze skrývání důkazů o havárii . Abychom si ověřili, zda bylo video skutečně natočeno 28. února na náměstí Ústavy, porovnali jsme ho s jinými videi dostupnými na internetu od spolehlivých médií, jak to učinila německá tisková agentura DPA ve svém fact-checku. Novináři agentury spatřili osobu oblečenou v červeném na 25sekundovém videu TikTok (stojící mezi sloupem veřejného osvětlení a bílou zdí), která je vidět také na živých záběrech protestu z řecké stanice (ve 2:28:28) a v dalším živém vysílání zpravodajské agentury Reuters (ve 2:47:21). Agentura AFP našla další identické prvky: muž v modré bundě a další muž ve fialové bundě jsou vidět jak ve videu TikTok (v 1 sekundě), tak v živém přenosu řecké stanice.

Naše hodnocení: zavádějící

Podrobnosti: Samotné množství CO2 je v současné době vyšší než uváděných 0,037 %. Taková koncentrace byla v atmosféře v roce 2001. Graf ukazuje, že koncentrace C02 neustále roste a v roce 2023 byla už 0,042 %.

A to je právě problém. Oxid uhličitý je vzácný skleníkový plyn a stačí o něco větší množství, aby byl nebezpečný. Nutno dodat, že samotný skleníkový efekt je skutečně pro život na Zemi důležitý a bez něho by život na naší planetě nemohl existovat. Čím více ho však v atmosféře je, tím tepleji bude na planetě. I takto zdánlivě malý nárust je významný.

„Podle dat amerického Národního ústavu pro oceán a atmosféru (NOAA) dosáhla v roce 2022 koncentrace CO₂ v atmosféře 417 ppm, v roce 2023 419 ppm. O padesát let dříve, v roce 1973, dosahovala koncentrace CO₂ v atmosféře 330 ppm. Pokud bychom nepoužili vyjádření v ppm, ale v procentech, odpovídala v roce 2023 koncentrace CO₂ v atmosféře 0,0419 % (výše zmíněných 419 ppm). V roce 1973 to bylo 0,033 %. Rozdíl mezi těmito hodnotami je sice přibližně 0,01 procentního bodu, zároveň se ale jedná o nárůst o 27 %, tedy více než o čtvrtinu. Prudký růst spalování fosilních paliv totiž trvá již od průmyslové revoluce. Ve srovnání s obdobím na jejím počátku, přibližně v roce 1750, se v dnešní době koncentrace CO₂ v atmosféře zvýšila o 50 %,“ shrnuje data Demagog.cz.